Díky tomu, že Liběhrad rád vyrobí střet a svoji malou velkou politickou hru pokud možno ze všeho – a pak do Libčických novin napíše, jak ho to strašně štve – dovolujeme si v reakci na článek „Starost města o vlakový jízdní řád je dlouhodobá“ na libcice.cz zveřejnit doslovný přepis z projednávání námi navržených úprav jízdního řádu v libčickém zastupitelstvu.

Mrzí mě, že jmenovitě starosta Pavel Bartoš, viz jeho úvodní slovo v Libčických novinách, hledá politické body, hry za vším a vytváří negativní střet i z toho, z čeho jako starosta města prostě radost mít musí. Nebo by aspoň mít měl.

Jistě není bez zajímavosti, že od řady jiných zastupitelů – i z řad Liběhradu ANO TOP09 přišlo drobné symbolické poděkování (a to včetně některých, kteří v níže přepsané diskusi v zastupitelstvu byli velmi negativní).

Osvěžující je v tomto ohledu i přepis emailu z Odboru dopravy Středočeského kraje zveřejněný na Libčických křižovatkách, kde se konstatuje, že minulého projednávání jízdního řádu se za Libčice nikdo nezúčastnil. A pozornosti nechť neujde ani pasáž o grilování a vůbec celá podivuhodná konverzace v komentářích pod tímto článkem: “Vlaky? Nás trápí taky.”

Jednání o úpravě jízdního řádu v zastupitelstvu 21. října 2015

Pavel Bartoš: Tvorba jízdního řádu. Já bych k tomuto bodu konstatoval, že no já myslím, zaprvý to nikdo nechápe, jestli to chceš Jiří vyprávět, já trošku honím, já mám trochu důvod, proč to ženu.

Jiří Sochor: Já mám doma taky děcko. Tak pojďme do toho. Ten důvod, proč je tohle usnesení předloženo, je pouze v tom, že, a opravdu je to jenom v tom, že každoročně se projednává nějaká nová úprava jízdního železničního řádu. Samozřejmě jestliže na to jednání je lepší přijít s nějakou silou nějakého usnesení, které má nějakou váhu zastupitelstva, ne jenom – v uvozovkách – názoru starosty, anebo nějakého pověřeného zástupce města, který bude jízdní řád vyjednávat.

Zároveň, tak jak se píše v tom usnesení, to usnesení, nebo návrh toho usnesení, je obsáhlejší, už jenom proto, aby bylo možné v rámci toho vyjednávání nějakým způsobem vyjednávat, od něčeho opustit, na něčem více trvat.

Zároveň, to že to předkládáme teď – tady jenom upozorňuju na drobnou technickou chybu v rámci podepsaných lidí, je to společný návrh tady šesti zastupitelů <nesrozumitelné> – to že to podáváme teď, spočívá v tom, že samozřejmě Libčice nejsou jediné na trati, jsou tu i další obce, které by se toho jednání měly zúčastnit, a čím dřív se začne s nějakým jasným mandátem vyjednávat, tak tím líp.

Samozřejmě dodávám, že tyto čtyři body jsou optimální za nás, pokavaď máte nějaké další body, bude vynikající, pokavaď je tam navrhneme nebo to společně to usnesení společně upravíme, podobně jako jsme upravili ty lavičky.

Pavel Bartoš: Tak a já bych si teda dovolil, protože samozřejmě jsem to četl, myslím si, že <nesrozumitelné> souhlasím principiálně s tím návrhem souhlasím, navrhl bych jenom tedy tuto úpravu: zastupitelstvo města ukládá pověřenému pověřenému zástupci města, a teď se na něm musíme shodnout, já bych navrhoval, aby tím pověřeným zástupcem města byl Jiří Sochor, aby při každoročním projednávání a tak dále a tak dále a tak dále. Souhlasíš?

Jiří Sochor: Nemám s tím problém.

Pavel Bartoš: Já bych byl rád.

Teďkon, my jsme <hluk v sále>. Tady se konstatuje v otázce problematiky jízdního řádu, že několik zastupitelů to považuje za důležité, proto to předložilo, já osobně jako starosta říkám: ano souhlasím, a přednesl jsem změnu v usnesení, že ne ukládá starostovi, ale pověřenému zástupci města bakaláři Jiřímu Sochorovi a dál už to je všechno stejné. Jestli by to šlo nebo jestli máte něco tak dobrý. Pokud jsme se… Ano paní inženýrko?

Ilona Chrtová: Já s tím určitě souhlasím, jenom pak bych poprosila příslušné představitele města, kteří dostávají informace o tom, aby se to včas k pověřenému zástupci dostalo, aby to prostě někde v chodu úředním někde nezůstalo.

Pavel Bartoš: Dobře

Ilona Ptáčková: Já jestli můžu, tam je v tom usnesení uvedeno, že vlastně ta informace, když přijde na město, tak má být zveřejněná. Takže je to část toho usnesení.

Pavel Bartoš: Ano. Jestli bych teda mohl přečíst usnesení deset..

Vladimír Urbánek: Já bych ještě řekl takovou jenom spíš jako informaci <nesrozumitelné> spočítat, jestli si uvědomuje, co tady doporučujeme. Od desíti do patnácti by se přidal každých třicet minut jeden vlak, tak je to šest spojů, protože musí jezdit i zpátky, tak těch spojů je dvanáct a pak ještě jsou dva spoje v podvečerních hodinách, takže to je dvakrát tam a dvakrát zpátky. To je dvanáct a čtyři je šestnáct spojů za den. Když budeme počítat, že to bude <nesrozumitelné> jenom v ty pracovní dny některý, tak je to krát 250, takže jsem tu došel k tomu, že vlastně 3000 vlaků chceme proto, aby kvůli Libčicům jelo 3000 spojení ročně. (smích)

Ilona Ptáčková: Ta myšlenka toho návrhu je taková..

Vladimír Urbánek: Ne, ne, dovolíte, jo? (smích) Myslím si, že když poslouchám občas zprávy, tak že tam rušej spoje, protože to je ekonomický. Druhá informace, jel jste někdy dopoledne vlakem, třeba v půl jedenáctý?

Jiří Sochor: Já poměrně pravidelně, protože mně mimochodem zrovna v tenhleten bod by mi docela vyhovovalo, aby ty vlaky jezdily jednou za půl hodiny.

Vladimír Urbánek: Ano, ano, ale oni jezděj jednou za hodinu a ty důchodci, co tam většinou jezděj, tak těm je to jedno. Já jsem tam jel teď <nesrozumitelné> pondělí v tom vlaku sedělo asi šest lidí. Myslím si, že to bylo tak. Takže jenom já to chci říct, abysme dopředu si nezhoršovali vyjednávací pozici tím, že budeme klást nereálný požadavky. Všechno. Víc jsem neřekl.

Hannah Bártíková: Tři tisíce, to je každýmu jeden vlak vlastně.

Vladimír Urbánek: Tři tisíce vlaků <nesrozumitelné> vyjede jako na základě našeho požadavku chceme, aby jelo o tři tisíce vlaků víc.

Pavel Bartoš: Tak paní inženýrka se hlásí

Ilona Chrtová: Ono záleží na úhlu pohledu a tohleto je velmi specifický úhel pohledu to takhle počítat. To bychom mohli přepočítávat třeba hodiny tady a podobně. Ale já bych v té věci chtěla říct, že je to záležitost, která zatím vlaková doprava nezatěžuje rozpočty obcí nějakým příspěvkem, kdežto autobusová doprava, tam samozřejmě na té dopravní ztrátě se ty obce už dlouhou dobu musí nějak podílet, takže já se domnívám, že tahleta iniciativa je určitě vhodná, protože je lépe požadovat něco, o čem se bude jednat, než třeba nepožadovat nic.

Pak je samozřejmě otázka, protože ty průzkumy si samozřejmě obec dělá, že analýza <nesrozumitelné> a jako já osobně si nedělám naději, že by všem požadavkům bylo vyhověno, ale i určité částečné zlepšení si myslím, že by bylo dobré, takže já jsem určitě pro, abychom tahleta jednání vedli a intenzivně vlastně sledovali všechny možnosti kde jednat a jak spojit síly třeba ještě s dalším nějakým subjektem a určitě to, že je k tomu usnesení zastupitelstva, tak pro kohokoli, kdo jde někam jednat, tak už je to určitá váha, která působí při těch jednáních. Proto ten návrh byl předložen.

Ilona Ptáčková: Jestli můžu jenom malinkou, vy jste řekl, že by to bylo jenom kvůli Libčicům, to by přece nebylo kvůli Libčicům jenom, tady je x obcí na trati.

Vladimír Urbánek: Paní Ptáčková, já jsem si vědom, že by ty vlaky nestavěly jenom v Libčicích, oni by stavěli i v Letkách,

Ilona Ptáčková: Oni by to uvítali ti obyvatelé.

Vladimír Urbánek: V Řeži, v Úholičkách a všude, že by stavěly, to mě nemusíte poučovat.

Ilona Ptáčková: To znamená, že to není tři tisíce obyvatel, ale více obyvatel.

Vladimír Urbánek: Ne, ne, ne já jsem říkal tři tisíce spojů, musí ročně musí vyjet, vynásobte si to průměrnou cenou takového spoje, dostanete možná desítky milionů. Chceme tohleto. Takže já jenom říkám, abychom nevypadali jako padlí na hlavu, to se obávám, to si myslím by nebylo dobře, protože ty vlaky budou využívány, třeba s tím půlhodinovým intervalem od dvou hodin nebo od půl druhý, jo? Takže ne říkat od devíti hodin, když teda vím, že nikdo s nima nebo málo s nima jezdí, ale pozdějc. V půl třetí ráno určitě žádnej vlak nepojede. <nesrozumitelné> Pro koho to je určený? Divadla končej v jedenáct. Odpoví si každý sám.

Pavel Bartoš: Hlásí se Víťa.

Vítězslav Penížek: Myslím si, že by tam taky asi mělo zaznít, že nějakým prvním krokem by mělo být především koordinace s ostatními obcema, jaký jsou jejich požadavky, z toho vycházet a potom už teda zaměřenej cílenej tlak na kraj, kdyžtak na nějaký spoje.

Je pravda, teď je otázkou jestli teda jít systémem: chcem po vás třicet denně navíc a vy nám teda z toho dáte dva vlaky a všechno bude fajn, anebo říct: podívejte se, nám tady chybí jedna konkrétní věc a oni na to budou spíš slyšet <nesrozumitelné>. Nevím co je ta lepší strategie.

Já nejsem dopravní specialista, myslím si že ten kraj nám stejně obecně stejně řekne, že nic. Ale otázka co je teda lepší strategie, jestli přijít s velkým počtem vlaků a dostat z toho něco, nebo přijít s malým počtem vlaků a říct jo, tak to dostanete, oni nám třeba řeknou, ale myslím, že co je důležitý, je soustředěný tlak všech obcí, kterých se to týká, nejdřív to koordinovat a potom to tlačit.

Roman Dědič: Jestli vás mám nějakým způsobem informovat, tak já už jsem s tím krajem jednal několikrát. V minulosti jsme dávali požadavky, samozřejmě neúspěšně, nebylo vyhověno. Třeba jeden dva spoje, který byly třeba večer <nesrozumitelné>. Teď chcem projednávat konkrétně tuhletu věc. A nechtěl bych vám kazit iluze <nesrozumitelné> další jednání <nesrozumitelné>. Protože jak jste říkali, že autobusy platí obce, tohleto platit, ne.

Kraj doplácí obrovský peníze za ty vlakový spoje. Pokud bysme chtěli nějaký vlakový spoje navíc, byť jeden, tak zaprvé musej s tím souhlasit všechny obce, za další se musí vejít do grafikonu, jsme na mezinárodním koridoru, <nesrozumitelné> Každej jednotlivec chtěl, ani spoj mu nedali. Ale nechci kazit iluze.

Pavel Bartoš: No, no. Paní inženýrka se ještě hlásila

Ilona Chrtová: Já si myslím, že kdybychom měli takový přístup ke všemu, tak se nedocílí nikdy ničeho. A třeba noční vlak, přiznám se, že jsem delší domu už tím posledním nejela, ale pokud jsem někdy tím posledním jela, ten byl tak neuvěřitelně naplněn. Teďka to opravdu není zejména o víkendy tak, že by ti lidé tak spěchali domů, protože v šest ráno někde už musí být na pracovišti, ale opravdu zejména co se týká víkendu, tak ten čas nějakého společenského vyžití, i v Libčicích je nejenom nejvyšší kultura, ale i různé takové zábavné nebo společenské vyžití se prostě posunuje někam do noci a takový spoj ne třeba přesně v tuhletu hodinu, to samozřejmě nemůžeme očekávat, že takhle bude schváleno, ale nějaké posílení té noční dopravy, si myslím, že spousta lidí užije také tak, že jde mimo svůj byt nebo svůj dům, tak že by to uvítali.

Roman Dědič: To je třeba otázka, jestli se nesoustředit na nějaký spoj.

Vladimír Urbánek: Třeba 23.30, supr

Ilona Chrtová: To se domnívám, že tohleto je úžasné téma třeba do jednání mikroregionů, jejichž jsme členy, nebo i na dopravní komisi Středočeského kraje, tam já to samozřejmě můžu nějakým způsobem přenést, pokud už bude usnesení zastupitelstva a prostě zkusit o tom jednat, zkusit o tom jednat. To není nic proti ničemu, podle mého názoru.

Pavel Bartoš: Já bych si dovolil vám… Máte zapsaný návrh usnesení?

Roman Dědič: S tou změnou že..

Pavel Bartoš: Ano. Tak pojďme tomu nechat volný průběh, nehledejme za tím potíže. Kdo je pro, aby bylo přijato usnesení městem: Zastupitelstvo města ukládá pověřenému zástupci města bakaláři Jiřímu Sochorovi, aby při každoročním projednávání přípravy železničního jízdního řádu mezi starosty a odborem dopravy krajského úřadu Středočeského kraje <nesrozumitelné> Libčic nad Vltavou vyjednal následující:

<hluk v sále>

Jiří Sochor: V tom případě, pokud mě chcete pověřit, pak požaduji, aby tam byly všecky tyhlety tři body, případně nějaké další, nebo alespoň jeden.

Pavel Bartoš: Já bych je tam nechal, protože tam musí bejt mantinel.

Zaprvé: zavedení nového vlakového spoje zastavujícího v Libčicích nad Vltavou s odjezdem ze stanice Praha Masarykovo nádraží, či Praha Hlavní nádraží, v čase cca 23:30.

Zadruhé: zkrácení šedesátiminutového taktu linky S4 v čase 09.00 až 15.00 na třicetiminutový.
Zatřetí: zavedení nového vlakového spoje zastavujícího v Libčicích nad Vltavou s odjezdem ze stanice Praha Masarykovo nádraží či Praha Hlavní nádraží v čase cca 02:30

Zastupitelstvo města ukládá radě města, aby na úřední desce a webu města informovala veřejnost o možnosti podání návrhů na doplnění či úpravu železničního jízdního řádu, jakmile se o této možnosti dozví, a stanovila termín, v němž se mohou k dané věci občané vyjádřit. Připomínky veřejnosti pak rada města zohlední v požadavcích na úpravu jízdního řádu předaných krajskému úřadu Středočeského kraje.

Čili, kdo je pro přijetí usnesení? Třináct? Třináct. Je to přijato.