Teenager je člověk dospívající. Co si budeme povídat, celé toto období není vůbec jednoduché. Pro nikoho. Následující text berte jako projev člověka, který to také zažil a možná si z té doby ještě něco pamatuje.

Tvrdí se, že se s nimi nedá domluvit, v současnosti jsou obklopeni všemožnou technikou, se kterou jsou schopni trávit maximum volného času. Je zajímavé, jak se veškerým časem táhnou jako červená nit stížnosti dospělých na dospívající, že jsou nevychovaní, drzí a nic nedělají, ať už tito právě vyznávali Beatles, The Plastic People of the Universe, počítačové hry, nebo cokoliv a kohokoliv jiného. I v našem městě se v poslední době na sociálních sítích, tomto výdobytku moderní společnosti, množí stížnosti na nepořádek, rámus, apod., který údajně vytváří místní teenageři.

Pokud bychom opravdu chtěli v tomto směru něco změnit, rozhodně nemůžeme jít pouze cestou omezování jejich „nekalých“ aktivit, ale snažit se o to, abychom jim nabídli možnosti vyžití podle jejich, a ne jen podle našich představ. Musíme se zamyslet, co můžeme teenagerům nabídnout, aby změnili svoje chování.

Nemůžeme k nim přistupovat jako ke skupině, se kterou není pořízení, takže jim je nutno z pozice dospělých (tedy z pozice síly) pouze vymezovat mantinely, v kterých se mohou pohybovat, protože my dospělí přece víme, co je pro ně dobré. Potom se nelze divit, že se snaží bojovat o pozice všemožným způsobem, od bojkotu toho, co vzejde od těch, kteří si myslí, že ví všechno nejlépe, až po zkoušení všemožných látek a s tím související rámus a nepořádek ve veřejném prostoru.

Možná bychom se nad tím mohli zamyslet z jiné strany. Co takhle umožnit této nemalé skupině občanů našeho města, aby za sebe převzali svůj díl odpovědnosti. Dát jim možnost, aby se sami zamysleli nad tím, jak by chtěli trávit volný čas, aby je to bavilo a dát jim na vědomí, že město očekává jejich sofistikované návrhy a je ochotné s nimi jednat, jako se sobě rovnými přesto, že většina z nich ještě nemá volební právo, což rozhodně neznamená, že by byli méněcenní. V neposlední řadě jim dát prostor k tomu, aby zcela rovnoprávně tvořili naše město, protože přece chceme, aby se tu všem, takže i jim, dobře žilo a aby měli všechny důvody tu smysluplně prožít celý život.

Monika Vyhlídková